CHARITA

FINANČNĚ POMÁHÁME POSKYTOVATELŮM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB,
co dokážou na pár hodin či dní převzít péči o děti i dospělé s těžkým autismem, mentálním a fyzickým postižením a zajistit jim speciální terapie, rehabilitace, vzdělávání a program pro rozvoj dovedností.

Podporujeme tak domácí péči a proces deinstitucionalizace.

Je důležité ale zdůraznit, že domácí péče o děti a dospělé s těžkým autismem a postižením je extrémně náročná, nákladná, psychicky i fyzicky vyčerpávající práce na 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Pečující rodiny ji nemohou bez pomoci sociálních služeb dlouhodobě zvládat.
Bohužel v České republice je odborných sociálních služeb pro tyto rodiny zoufale málo.

DĚTI A DOSPĚLÍ S TĚŽKÝM AUTISMEM, MENTÁLNÍM A FYZICKÝM POSTIŽENÍM:

Běžně NEMLUVÍ, NEROZUMÍ, NECHÁPOU.
Často mají NEBEZPEČNÉ ZÁCHVATY a UBLIŽUJÍ SI.
Někteří NECHODÍ nebo se vůbec nehýbou. 
Mnozí SE SAMI NENAJÍ, NENAPIJÍ SE, MAJÍ PLENY I V DOSPĚLOSTI.
Jiní jsou hyperaktivní a přes velkou únavu NESPÍ I NĚKOLIK DNÍ V KUSE.
Někteří mají také EPILEPSII či jiné VÁŽNÉ NEMOCI včetně SMRTELNÝCH.

Potřebují nepřetržitou komplexní péči, zdravotní pomůcky, bezpečnostní pomůcky a velmi nákladné speciální terapie, které stát z drtivé většiny nehradí.

PRO PEČUJÍCÍ RODINY JE TO DLOUHODOBĚ NEÚNOSNÉ FINANČNĚ, PSYCHICKY I FYZICKY.
Často se rodiny rozpadají, pečující rodiče se hroutí nebo onemocní vyčerpáním a jejich děti pak zbytečně končí v tristních podmínkách státních ústavů a psychiatrických léčeben.

PROČ JE PRÁVĚ TATO POMOC DŮLEŽITÁ?

Rodiče dětí s nejtěžšími poruchami a postižením stejně jako rodiče zdravých dětí chtějí, aby jejich děti žily s nimi doma. Své děti milují a nechtějí je "odložit" do ústavní péče nebo do psychiatrických léčeben. Nechtějí zanechat své děti osamělé, zavřené v klecových lůžkách, tlumené vysokými dávkami sedativ nebo týrané (což je odborníky popisováno jako systémový a neřešený problém našeho státu). Chtějí své děti vidět vyrůstat, radovat se s nimi, plakat s nimi, konejšit je, objímat je. 
A tak o ně i bez dostatečné podpory státu a většinou i nepochopení svého okolí neustále pečují.
Potřebují ale i prostor na jiné věci, než je celodenní a celonoční péče - pár hodin v kuse se vyspat, načerpat fyzickou a psychickou sílu, věnovat se i svým zdravým dětem, chodit do práce, zajít na úřad, na prevenci k lékaři, alespoň jednou za čas vidět své příbuzné a přátele.

Proto nutně potřebují pomoc, a to formou odborných sociálních služeb - mj. přímé asistence, ambulantních i pobytových respitní služeb včetně zajištění odborných terapií a rozvoje dovedností.
V České republice je ale takových sociálních služeb nedostatek a ty stávající jsou státem dlouhodobě podfinancované.

S úctou k jejich činnosti finančně podporujeme tyto poskytovatele sociálních služeb:

NAŠÍM CÍLEM JE, ABY TO PEČUJÍCÍ RODINY NEMUSELY VZDÁT
A JEJICH TĚŽCE HANDICAPOVANÉ
DĚTI (i ty už dospělé) MOHLY ŽÍT DOMA.